Psací všehochuť od Januláka

Ahoj, ahoj. Další příspěvek je na stole, kdybychom nežili v době internetu. Dnes takový básnička o přírodě, které bychom si měli velice vážit. Protože ji potřebujeme.  Šeřík Šeřík v zahradě rostl spokojeně a nerušeně byl tam jako v peřině a když teprve vykvete… Barvy vždy on hýřil. s člověkem se smířil Má lidi rád, i přes tu bolest, kterou mu způsobujeme. Ví, že ho máme rádi, a je mu jasné, že jsme hodní, ale občas si jeho květy vezmeme a jeho to prostě bolí. Ale odpustí nám, protože je chytrý. A taky ví, že vykvete znovu, kvůli čemu ho všichni budou obdivovat.

     Ahoj, ahoj. Dnes tady pro Vás mám pokračování básničky. Tu jsem napsal sice už někdy na jaře, ale to vůbec nevadí. Právě naopak, si zaslouží zveřejnění.  Den u rybníčka Sedím si u rybníčku a odpočívám vidím plavat kachničku spokojeně samozřejmě Nic mě neruší Sleduji, jak se dělají vlnky na vodě malinkaté hodně Dělá je ta kachna Žába sedí na leknínu a něco vykvákne na druhou, co sedí hned vedle „O čem asi snívají?“ říkám si Teplo se mě hezky dotýká po ničem se mi nestýská tady je mi dobře nikdo mi to tu neodepře Hele, ke kachně připlul kačer Začnou plout v kruhu přichází večer ale jim to nevadí Po chvíli zastaví kachna si omyje hlavu Pak spolu odplouvají