Ahoj, ahoj. Další příspěvek je na stole, kdybychom nežili v době internetu. Dnes takový básnička o přírodě, které bychom si měli velice vážit. Protože ji potřebujeme.
Šeřík
Šeřík v zahradě rostl
spokojeně a nerušeně
byl tam jako v peřině
a když teprve vykvete…
Barvy vždy on hýřil.
s člověkem se smířil
Má lidi rád,
i přes tu bolest, kterou mu způsobujeme.
Ví, že ho máme rádi,
a je mu jasné, že jsme hodní,
ale občas si jeho květy vezmeme
a jeho to prostě bolí.
Ale odpustí nám,
protože je chytrý.
A taky ví, že vykvete znovu,
kvůli čemu ho všichni budou obdivovat.
