Psací všehochuť od Januláka

 Zdravím, opět taková básnička o životě.  Kaplička   Stojí kaplička na vršku, brával jsem tam dceru Aničku. Vždy jsme si tam sedli a já pohádku vyprávěl.   „Kdysi, když zde stálo království, plné zločinu a lstí. Žila zde princezna. Každý pramínek vlasu měla zlatý.   Zamilovala se do žoldnéře. Ten do válek se pořád hnal. A princezně zbyl jen žal. Ještě dítě na krku měla.   Tatínek chorý byl. Království pak krále pozbyl. O všechny se staral. Je však čas, aby ho někdo vystřídal.   Manžel princezny se nevracel a království upadalo. Brzy na něj ani pes nezavrčel. Štěstí tomu ale dalo.   Žoldnéř se konečně vrátil, do království zapomenutého. Pak se oba objali a království k životu přivedli. A to byla moje milá Aničko, ta pohádka o lásce, kde vše dobře dopadlo.“ Čekejte, ono se to vyplatí.

Zdravím, tímto příspěvkem bych Vás chtěl zavést do jarního a později i letního stavu. Tady ty dvě krátké básničky taktéž vzdávají hold sadařům, kteří to nedávno neměli vůbec lehké s nočními mrazy, které ČR zachvátily.  Meruňkový sad   Sad meruněk na vršku je, ale stejně na tom nesejde. Květy mrazem spálené jsou, takže k ničemu nebudou.   Nic nepřežilo. Přec by trochu tepla postačilo. Ale mráz bohužel zrána je, takže nic nedozraje. Višňový sad Znám spoustu sadů, ale všechny mají jednu vadu. Jsou osamělé a omšelé   Vše na mě působí depresivně, ale i vlivně. Rád do jednoho chodím, vše kvete a já to jako první vidím.   V tom sadu, poblíž jednoho hradu, rozjímá má mysl a hledám smysl.   Ještě jsem ho nenašel, ale už jsem blízko, abych k němu konečně došel. Jako pár k sobě.