Zdravím, tak mrknutím oka je listopad u konce a za chvíli tu máme Vánoce. A abych Vám to čekání zpříjemnil, tak jsem si připravil limerik.
Byl jednou jeden dědeček z Drobeček.
Měl plnou tvář samých teček.
Kdykoliv se ráno probudil,
do minuty se na to slil.
Okamžik na to kocoura zblil.
Zdravím,
tak podzim je zase u konce. To to ale uteklo. My ještě nemáme ani pohrabáno a ono už si venku sněží. Tak alespoň Vás potěší moje básnička.
Podzim
Janulák
Podzim, čas depresí nastal,
Všechny k spadanému listí hnal.
Oranžová, žlutá, červená to jsou barvy,
Poslední plody ze stromu urvi.
Všichni jsou teď unavení,
Někteří z toho i bledí.
Z jablek teď každý peče.
Pak se s pytli plodů vleče.
Noc je o něco delší.
Pracujeme silou vší.
Sběr jablek je věc důležitá,
Ale i velice složitá.
Za chvíli bude zima.
Zanedlouho nastanou Vánoce.
A podzim konečně skončí.
Možná jste si řekli nebo taky ne, proč zrovna Slovo Januláka jakožto štítek. Má to zcela racionální vysvětlení (jak by pověděl můj učitel matematiky), jak jsem na úvodu zmínil, že budu ovlivněn atmosférou mého rodného města, tak se i stalo. Každé město větší či menší potřebuje starostu. Moje město má taky náhodou starostu. Je to takový mladý sympatický muž. A jelikož chce být vidět, tak se objevuje všude možně. Ale asi nejzajímavější je jeho přítomnost v měsíčníku. Tam má na začátku vždy fotku a nějaký kratinký ničím zajímavý článek. Nadpis je samozřejmě Slovo starosty. Tak jsem se zamyslel a nebylo nic lepšího než to pojmenovat Slovo Januláka.
Poslední zpráva: Já Vám to říkal.
Váš Janulák
