Zdravím, po dlouhé době, dnes tady mám velmi speciální příspěvek. Jedná se o proslov, který jsem sám říkal do našeho školního rozhlasu. Tento rok jsem totiž ukončil základní vzdělání. A napsal jsem tento proslov. Který vše zrekapituluje a ukončí.
Snad se bude líbit.
Od
prvního stupně jsme se hlavně těšili na poslední den školy. Venku se to již jen
horkem hemžilo a my čekali na chvíli, kdy dostaneme vysvědčení. Nikoho ani nenapadlo,
že někdy něco takového taky budeme dělat, deváťáci a jejich proslov do rozhlasu.
Toto sousloví v nás může evokovat nudu. Vlastně nikoho nezajímal a dělalo
to již tak dlouhou chvíli ještě delší.
Uteklo
to až moc rychle. A i fakt, že někteří jsou teprve v polovině vzdělávání,
z toho i přes to dělá smutnou věc. Občas bychom se chtěli vrátit zpět. Do
těch dnů, kdy jsme poprvé stáli před školou a poslouchali další proslovy a pak
slavnostně prošli poprvé dveřmi dovnitř. Takovéto okamžiky se stanou jen jednou
za čas. A právě to v nich utvrzuje jejich výjimečnost. Při vzpomínání se
těchto vzpomínek nejde nabažit.
Od
první třídy uběhlo dalších pět let a my jsme stáli na předělu. Pomyslném prahu
mezi koncem prvního a začátkem druhého stupně. Dovolte mi parafrázovat Hérakleita
„Život je změna.“
V šesté
třídě, kdy jsme si připadali jako malinkaté výhonky ve velké zahradě, nás před
nebezpečím schovala pod list paní učitelka Strnadová. Postupně jsme se
s věcmi srovnávali. Dokud jsme se nevyrovnali úplně. Pak jsme zjistili, že
nás čeká další velký problém v podobě výběru střední školy a následných
přijímaček. Ale úspěšně jsme se všichni dostali tam, kam jsme chtěli, a to je
velký úspěch.
A
až za chvíli náš dlouhý vlak zastaví na konečné, abychom přestoupili do druhého,
tak se na řadu dostane další devítka. Je to nekonečný systém. Podobný Urobosovi,
hadovi, který požírá svůj ocas.
Jak
jednou řekl jeden chytrý muž „Život má tři fáze: První: Dětství. Druhá: Co to
je? Třetí: smrt.“ A že vtip je důležitou složkou života, to asi jednou pozná
každý.
Tímto
se s Vámi loučí letošní 9.A. Představení končí. Trochu jsme to s tím
časem přepískli, takže za tento nedostatek se omlouváme a děkujeme za pochopení.
