Zdravím po dlouhé době, dnes tady mám speciální příběh, protože se jedná o fantasy. Tuto povídku jsem napsal ve stylu Terryho Pratchetta. Jde totiž taky o komediální žánr. Takže doufám, že se bude líbit.
Čaroděj a čarodějnice
Čaroděj Narovnaný musel uznat, že „chajda“ od Čarodějnice Příčné je vskutku fenomenální. Stěny od ní byly tvořeny blátem a střecha se skládala ze slámy. Uprostřed jednopokojové chýše stál velký železný kotel. Uvnitř se vařil leprikon. Při příchodu na něj Čaroděj upozornil a ona radostně pronesla: „Je sprostý jako dlaždič. Maso leprikonu je delikatesní. Brzdy bude.“
V levém rohu seděl medvěd, který se opíral o stěnu. Toho používala jako postel. Vždycky se rozvalil na podlaze a ona si na něj lehla. Teď si však dopřával dvacet minut pauzy, takže si četl. V protějším rohu se nacházel malinký kuchyňský koutek, kde už dobrou půl hodinu připravovala bylinky a různé směsi na leprikóna. Vše se musí pečlivě odměřit, protože když např. přidáte příliš mnoho Chlípníku, tak skončíte s drastickým průjmem. Naštěstí výsernice je v dalším rohu. V tom posledním je výše zmíněný stoleček na hadích nohou.
Kromě toho je zde možno ještě spatřit různé šňůry a poličky s různými artefakty…
„Čarodějnice Příčná, nebude vadit vašemu choti, že jsme se setkali,“ začal Narovnaný.
„Ale vůbec ne, kvůli Vám jsem ho minulý týden snědla,“ odpověděla s naprostým klidem.
„Páni, a to jste ho zvládla. Já jen, že a teď se neurazte, prosím, ale Čarodějové ovládají silnější kouzla.
„Vy víte, jak na mě. Tohle je totiž mé oblíbené vyprávění. Máte totiž pravdu, jeho kouzla jsou důmyslné, ale já na něj vyzrála. Den před tím jsem očarovala našeho bílého kocoura Caesara. Když se k němu ráno přiblížil, jako by v něm bliklo a kocour bezmyšlenkovitě skočil manželi do pusy. V břiše mu explodoval,“ chlubila se.
„Neskutečné,“ symbolicky zatleskal. „Skutečně smekám. Ale teď když se tak za vás dívám, tak náš malý zelený přítelíček se nezdá vůbec na umření.“
Čarodějnice Příčná se otočila za leprikónem. Jakmile si jich všiml, tak naráz vykřikl minimálně deset sladkých slov. Poskakoval, ale byl tak malý, že vyskočit nemohl.
„To je zvláštní, při tom voda vře,“ nechápavě konstatovala Příčná.
Za chvíli ji došly nervy a ona k němu přicupkala jako kachna. Vzala lopatu a začala ho mlátit do hlavy. Řvala u toho: „karak, karak, karak.“ Což ve volném překladu znamená zdechni.
Praštila „lépu“ jak mu s oblibou přezdívala, pak se konečně svalil do kotle.
Vrátila se za stůl a usmála se na něj jako by se nic nestalo. On ji pohled opětoval.
„Dneska si ti leprikóni a jiné havěti jako dvouocasí lvi myslí, že si můžou dělat, co chtějí,“ stěžoval si čaroděj Narovnaný.
„Nemohu nic jiného než souhlasit. Před nedávnem jsem začarovala les, aby každý, kdo do něj vstoupí dostal štípanec od husara a to neuhádnete, co na to les,“ na chvíli se odmlčela a on zakýval, že neví. „Hrubě se proti mně osočil.“
„Jo, jo. Ale to už není jen s lesy. Před nedávnem jsem chtěl na pozemku jednoho neúspěšného zemědělce postavit věž, kde bych bydlel a on mi to zakázal. Nakonec jsem ho poslal k čertu a to doslova. Ale chápete to, Stavební úřad vše schválil a on mi odporoval, MĚ,“ ke konci horečně zmítal rukama.
„Ach, jsme si tak podobní. Ale musím změnit téma,“ vztyčila ukazováček. „Za chvíli bude uvařený leprikón, takže nedáme si nějaký předkrm nebo pití?“
„Skvělý nápad. Z toho povídání mi vyschlo v krku. Cestou jsem chytil a podřezal trolla. Tak si můžeme dát jeho krev,“ navrhl.
„TROLL! To byl můj soused,“ vykřikla vystrašeně, ale hned na to se úplně zklidnila jako by to vůbec neřekla. „Stejně jsem ho neměla ráda. Jednou, když se vracel navalený z nějakého večírku kdesi v lesích, náhodou byl poštípaný od husara, se mi totálně zbořil na mých liliích.“
„Cože? Na vašich kytičkách? No ještě, že jsem ho zabil. Hned pro něj zaběhnu.
Když se vrátil, čarodějnice již držela v obou rukách skleničky na šampaňské a usmívala se.
Čaroděj ho položil na špinavou podlahu a udýchaný se na něj podíval. „Tak odkaď to bude?“
„Oh, dala bych si trošičku mozkomíšního moku. Dlouho jsem ho neměla.“
„Znamenitá volba.“ Na chvíli se na něj opět zadíval a pak vytáhl zpod svého karmínového pláště hůlku. Rychlým švihem ji zabodl do jedné z nosních dírek a začala téct podivná tekutina.
Jakmile do obou dvou skleniček načepoval dostatek, tak si opět usedli za stůl a spokojeně si přiťukli.
Koukali si do očí. Zamilovaně. Bylo to úžasné.
Voda se spokojeně vařila se sprostým leprikónem, který za život urazil svým brebentěním hodně lidí, mrtvé tělo kocoura čarodějnice Příčné klidně hnilo za domem. Do prázdného domu po trollovi se nastěhoval mladý pár vlkodlaků, kteří právě čekají potomka.
Byl to opravdu kouzelný podvečer.
