Nedělní básnička pro radost #05 - Statný býk

-

 Zdravím, tak jsem si pro Vás přichystal další básničku, kterou jsem napsal asi před rokem. Nebo tak nějak. Myslím, že na jaře. Seděl jsem na malé sofe na balkóně a psal. Svěží jarní větřík se mě dotýkal. Ano, už se nemůžu dočkat až tato doba zase nastane. I když teď se to počasí tak docela tváří. 

Statný býk

 

U napajedla se zvířata scházejí

a hlavně si tam povídají

nevadí ji společnost jiná,

když se můžou napít

 

Mají zřejmě velkou žízeň,

ale není se čemu divit,

v tak horký a suchý den.

Když na vás furt dopadá sluneční svit.

 

Vždy tam přijde velký býk,

statný jako žádný jiný

všichni se ho bojí

dyť i zem se bortí, když stojí.

 

Jeho velký harém,

ten ho vždy obklopí.

Samé ženy u sebe má

Pak se konečně napije a zase odejde.

 

Dojde si vždy k místu,

kde tráva je nejzelenější

U napajedla se nezdržuje

vždyť má družky svoje, víc on nepotřebuje.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Proslov

-
     Zdravím, po dlouhé době, dnes tady mám velmi speciální příspěvek. Jedná se o proslov, který jsem sám říkal do našeho školního rozhlasu. Tento rok jsem totiž ukončil základní vzdělání. A napsal jsem tento proslov. Který vše zrekapituluje a ukončí.      Snad se bude líbit.  Od prvního stupně jsme se hlavně těšili na poslední den školy. Venku se to již jen horkem hemžilo a my čekali na chvíli, kdy dostaneme vysvědčení. Nikoho ani nenapadlo, že někdy něco takového taky budeme dělat, deváťáci a jejich proslov do rozhlasu. Toto sousloví v nás může evokovat nudu. Vlastně nikoho nezajímal a dělalo to již tak dlouhou chvíli ještě delší. Uteklo to až moc rychle. A i fakt, že někteří jsou teprve v polovině vzdělávání, z toho i přes to dělá smutnou věc. Občas bychom se chtěli vrátit zpět. Do těch dnů, kdy jsme poprvé stáli před školou a poslouchali další proslovy a pak slavnostně prošli poprvé dveřmi dovnitř. Takovéto okamžiky se stanou jen j...
Další informace

Nedělní básnička pro radost #04 - Ráno

-
      Jsem teď na nové škole (teda od 4. září), ale musím se dost učit, takže mi přijde pět pracovních dnů neskutečně dlouhých a dva víkendové neskutečně krátké. Nechť je důkazem tento týden. Ale co je nejhorší: rána. To vstávání je hrozné a nenávidím ho. Hezky se prospat o víkendu je k nezaplacení. Proto je tomu potřeba věnovat básničku.  Ráno Ráno je vše pomalejší Den se stejně jako já probouzí. I jako medvěd ze spánku Jsem překvapen   První sluneční paprsky Se ke mně drásají Snaží se sem dostat Za jakoukoliv cenu   Oči se mi poté pomalu otevřou Sen náhle zmizí v minulosti Jako kouř nad střechou Spánku však bylo dosti.    
Další informace