Lidové vypravěčství

 Zdravím, neuběhl ani týden a mám tady hned další příběh a to přímo o Nás, Češích. Česká republika je malý stát uprostřed Evropy, ale jeho národ má srdce na správném místě, ale i přes to se najdou věci, které na nás nejsou tím nejlepším.

Lidové vypravěčství

Je definitivně mnoho situací a behaviorálních záležitostí, které Čechy nějakým způsobem definuje. Všichni si zřejmě můžeme představit, jak se obyčejný Čech chová třeba v all inclusive hotelu se švédským stolem u snídaně (jak popsal spisovatel Viewegh), nebo jak typický český tatínek vyřeší problém s jazykovou bariérou – jednoduše začne mluvit hlasitěji.

            Tyhle dva příklady jsou pouze kapka v moři obrovského kolosu toho, co My jako národ dokážeme, ale je zde něco, o čem chci dnes psát a myslím si, že je to skutečně věc, která je pro nás signifikantní a poměrně si ji hýčkáme.

Lidové vypravěčství.

            Co to znamená?

            V obecné rovině bychom mohli říct, že je to jemné označení pro vymýšlení si lží.

            Teď jste se možná zděsili nad touto strašlivou definicí, protože je jasné, že Češi jsou hodné a nápomocné bytosti, které by ani mouše nezkřivili vlásek.

            Bohužel Vás musím vyvést z omylu, protože i když nepatříme mezi nějaký plebs Evropy, dokážeme dělat naschvály a užíváme si to.

            Mezi takové způsoby, jak někoho mírně zesměšnit, patří právě lidové vypravěčství.

            Většinou spontánně řeknete na někoho nějaký vtip, kterému se ostatní zasmějí, ale dotyčného to zahanbí.

            Mezi jedny z nejzajímavějších příběhů z této oblasti řadím vyprávění o lékaři.

            Pro zachování anonymity budeme naší hlavní postavě říkat třeba Bořek.

            Jednou byl Bořek u očaře společně s jeho synem a dcerou, a když se ho sestřička zeptala, jestli nemá nějaké znatelné potíže s očima, odpověděl: “Já ne, já jsem vizionář, já vidím až za horizont.”.

            Tento Bořek se nebojí opřít se i do své ženy, o které tvrdí, že si ráda večer dá do nohy kapku Alpy, protože ta je neustále připravená na stolku v obývacím pokoji pro případ nouze.

            Těmihle příběhy bych Vás mohl zásobovat celé dny, ale na to není čas a ani si je všechny nepamatuji.

            Existuje nespočet podivných věcí, které Češi dělají, ale předpokládám, že každý národ má něco (podívejme se třeba na Němce, ti založili tradici Oktoberfestu, jen aby měli záminku k pití), otázka jen zůstává, jak dobře či zle na tom jsme?