Psací všehochuť od Januláka

 Zdravím, čas letí a my zde máme jaro a já dlouhou dobu nezveřejnil žádný příspěvek. Bohužel takto to zřejmě bude vypadat i nadále, protože toho mám poslední dobou hodně. Mám školu a do toho brigádu a některé věci se tolik nestíhají. Jako třeba psaní, ale to nevadí. To se stane. Dnes přicházím s povídkou, kterou jsem napsal již před nějakou dobou, ale protože jsem ji odeslal do soutěže (neuspěla), nemohl jsem ji doposud publikovat. Ale nyní je zde. Je to u mě netradiční humorní povídka pojatá ve stylu Terryho Pratchetta. Doufám, že se bude líbit. Krásné a ničím nerušené Velikonoce. Jdu na jedno! V létě byl (dům Bábi Zlopočasné) obklopen hustými záhony něčeho, čemu Bábi nezávazně říkala „moje bejlí“ – byly to rostliny silně pochybného původu a tvaru -, chlupaté, přikrčené, zdvojené, s podivnými květy, plody pronikavých barev nebo podezřele velkými a naběhlými lusky a tobolkami. Bábi věděla o každé z nich, k čemu je dobrá, a lesní holubi, kteří měli takový hla...

 Zdravím, je klišé říct, že měsíc s měsícem se opět sešel od poslední povídky, ale je tomu tak. Je však velmi uspokojivé vidět, že mé příspěvky mají nějaký počet zhlédnutí, který se zvyšuje. Je to skutečně pomalý proces, ale člověk je rád za vše. První tři příčky ve zhlédnutí si drží Klára Strnadelová, Ne Země, ale želva a Hotýlek u železnice. Ani jeden z těchto příspěvků nepřesáhl hranici sta zhlédnutí, ale vezmu-li si, že si to přečetlo osmdesát lidí, zahřeje to u srdíčka, protože je to stejné, jako by mě poslouchal pokaždé celý ročník na škole.      Většinou nepíšu předmluvu k povídkám, protože je to zbytečné. Mnohem více se mi líbí forma citátů, které používám na začátku. Některé znám předem a příhodně se mi k tématu povídky hodí. Nebo si je vyhledávám podle potřeby. Občas jen chci vypadat chytře. :)      Tato povídka má bohužel jeden velký problém. Jedná se o nedostatečné rozvinutí hlavní zápletky. Je to způsobené tím, že tuto povídku jsem napsal ...