Kaplička

-

 Zdravím, opět taková básnička o životě. 

Kaplička

 

Stojí kaplička na vršku,

brával jsem tam dceru Aničku.

Vždy jsme si tam sedli

a já pohádku vyprávěl.

 

„Kdysi, když zde stálo království,

plné zločinu a lstí.

Žila zde princezna.

Každý pramínek vlasu měla zlatý.

 

Zamilovala se do žoldnéře.

Ten do válek se pořád hnal.

A princezně zbyl jen žal.

Ještě dítě na krku měla.

 

Tatínek chorý byl.

Království pak krále pozbyl.

O všechny se staral.

Je však čas, aby ho někdo vystřídal.

 

Manžel princezny se nevracel

a království upadalo.

Brzy na něj ani pes nezavrčel.

Štěstí tomu ale dalo.

 

Žoldnéř se konečně vrátil,

do království zapomenutého.

Pak se oba objali

a království k životu přivedli.

A to byla moje milá Aničko,

ta pohádka o lásce,

kde vše dobře dopadlo.“

Čekejte, ono se to vyplatí.

Komentáře

  1. Hanka V.27. května 2023 v 12:01

    V současné době mi přijde, že básnických textů pro děti, které by nebyly jen prvoplánové říkanky, je málo. Tohle má dobrou pointu.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Proslov

-
     Zdravím, po dlouhé době, dnes tady mám velmi speciální příspěvek. Jedná se o proslov, který jsem sám říkal do našeho školního rozhlasu. Tento rok jsem totiž ukončil základní vzdělání. A napsal jsem tento proslov. Který vše zrekapituluje a ukončí.      Snad se bude líbit.  Od prvního stupně jsme se hlavně těšili na poslední den školy. Venku se to již jen horkem hemžilo a my čekali na chvíli, kdy dostaneme vysvědčení. Nikoho ani nenapadlo, že někdy něco takového taky budeme dělat, deváťáci a jejich proslov do rozhlasu. Toto sousloví v nás může evokovat nudu. Vlastně nikoho nezajímal a dělalo to již tak dlouhou chvíli ještě delší. Uteklo to až moc rychle. A i fakt, že někteří jsou teprve v polovině vzdělávání, z toho i přes to dělá smutnou věc. Občas bychom se chtěli vrátit zpět. Do těch dnů, kdy jsme poprvé stáli před školou a poslouchali další proslovy a pak slavnostně prošli poprvé dveřmi dovnitř. Takovéto okamžiky se stanou jen j...
Další informace

Nedělní básnička pro radost #04 - Ráno

-
      Jsem teď na nové škole (teda od 4. září), ale musím se dost učit, takže mi přijde pět pracovních dnů neskutečně dlouhých a dva víkendové neskutečně krátké. Nechť je důkazem tento týden. Ale co je nejhorší: rána. To vstávání je hrozné a nenávidím ho. Hezky se prospat o víkendu je k nezaplacení. Proto je tomu potřeba věnovat básničku.  Ráno Ráno je vše pomalejší Den se stejně jako já probouzí. I jako medvěd ze spánku Jsem překvapen   První sluneční paprsky Se ke mně drásají Snaží se sem dostat Za jakoukoliv cenu   Oči se mi poté pomalu otevřou Sen náhle zmizí v minulosti Jako kouř nad střechou Spánku však bylo dosti.    
Další informace

Nedělní básnička pro radost #05 - Statný býk

-
 Zdravím, tak jsem si pro Vás přichystal další básničku, kterou jsem napsal asi před rokem. Nebo tak nějak. Myslím, že na jaře. Seděl jsem na malé sofe na balkóně a psal. Svěží jarní větřík se mě dotýkal. Ano, už se nemůžu dočkat až tato doba zase nastane. I když teď se to počasí tak docela tváří.  Statný býk   U napajedla se zvířata scházejí a hlavně si tam povídají nevadí ji společnost jiná, když se můžou napít   Mají zřejmě velkou žízeň, ale není se čemu divit, v tak horký a suchý den. Když na vás furt dopadá sluneční svit.   Vždy tam přijde velký býk, statný jako žádný jiný všichni se ho bojí dyť i zem se bortí, když stojí.   Jeho velký harém, ten ho vždy obklopí. Samé ženy u sebe má Pak se konečně napije a zase odejde.   Dojde si vždy k místu, kde tráva je nejzelenější U napajedla se nezdržuje vždyť má družky svoje, víc on nepotřebuje.
Další informace