Psací všehochuť od Januláka

     Zdravím, tak je konec! Je přesněji konec úžasných, nezapomenutelných a teplých prázdnin, ale zároveň je zde poslední příspěvek o zahrádkáři. Nejde už ani o povídku, ale o popis, který bůhví, proč, jsem napsal jako samostatnou část.      Série o zahrádkářovi patří k mým prvním a hlavně oblíbeným povídkám. Což už jsem ostatně několikrát řekl, takže jsem velice rád, že můžou být součástí tohoto blogu. A my se uvidíme zase u nějaké jiné tvorby. Jak zahrádkář vypadá?      Náš zahrádkář nosí hnědé rozcuchané vlasy a na jeho čele se rýsují tři velké protáhlé čáry. Pak každý pozná, jak je naštvaný. Má i rozcuchané obočí, pod kterým se ale skrývají modré zářivé oči. Pod nimi trčí velký pihatý nos. Nad jeho popraskanou pusou se skrývá neučesaný hnědý knír. Zahrádkářův krk je středně velký, takže může přijímat hodně potravy. Dlouhé ruce napomáhají efektivnímu plevelení. Ramena jsou zakrytá bílým zapoceným tričkem. Na něm se smějí modré montérky s kšandami, krásně ladí s očima. Montérky slo

     Zdravím, když jsem před přibližně měsícem (v půlce prázdnin) plánoval zveřejňovat tuto sérii, vůbec mě nenapadlo, že to tak rychle uteče. A ono se to přece jen vyplnilo. Dnes máme 30. 8. Prázdniny jsou u konce. Bohužel. A tím i končí tato sérii. Tedy skoro. Zítra nás čeká ještě popis zahrádkáře, ale to už je opravdu malý dodatek.      Říká se: nikdy neříkej nikdy. Takže je dost možné, že ještě někdy nějaký výjde, ale pro tentokrát je to vše a vy si užíjte poslední povídku.      Hezký zbytek prázdnin. :) Zahrádkář s rozumem v koncích      Zahrádkář po neúspěchu ve skleníku i na poli se rozhodl, že si alespoň pořídí kompostér. Na stránkách města psali: „Rozdáváme kompostéry zdarma, stačí vyplnit formulář.“ Vytiskl si lejstro pro jistotu několikrát. Jak se ukázalo, bylo to jen dobře. Začal vyplňovat prázdné kolonky. Po několika omylech a sprostých slovech to dokázal, odeslal na radnici a čekal na dopis s odpovědí.      Za tři dny přišlo psaní.      Vážený pane,      Váš kompostér

    Posledních osm dní prázdnin je před námi. Neskutečně to ubýhá. Všichni ještě chtějí stihnout to, co doposud nestihli. Je opravdu neskutečné, že to zase končí, ale série o zahrádkářovi naštěstí ještě nekončí. Čeká nás ještě jedna povídka a bonusový popis, takže je stále, na co se těšit.     Doufám, že si užijete i dnešní povídku, která je opět kratší, ale to je na tom možná to hezké. Zahrádkář to ještě nevzdal      Po několika neúspěších to zahrádkář nevzdal.      Vyšel z domu, nadechl se čerstvého ranního vzduchu a zašel do kůlny.      V dřevěné kůlně byly velké dveře a malé okno. Zapnul světlo. Po stranách visely motyky, rýč, malé motyčky, na zemi se válely pytle substrátu atd.      Přišel ke stolu, kde měl odložený kufřík s nářadím. Fouknul a rozvířil se prach. V tom mu něco proběhlo pod nohama, podíval se kolem sebe a uviděl malou myš, ale nebyla jedna, bylo jich víc. Lekl se, rychle vyrazil s rukama nad hlavou z kůlny ven.      Vyděšeně se koukal do kůlny z bezpečného odstu