Příspěvky

Lidové vypravěčství

 Zdravím, neuběhl ani týden a mám tady hned další příběh a to přímo o Nás, Češích. Česká republika je malý stát uprostřed Evropy, ale jeho národ má srdce na správném místě, ale i přes to se najdou věci, které na nás nejsou tím nejlepším. Lidové vypravěčství Je definitivně mnoho situací a behaviorálních záležitostí, které Čechy nějakým způsobem definuje. Všichni si zřejmě můžeme představit, jak se obyčejný Čech chová třeba v all inclusive hotelu se švédským stolem u snídaně (jak popsal spisovatel Viewegh), nebo jak typický český tatínek vyřeší problém s jazykovou bariérou – jednoduše začne mluvit hlasitěji.             Tyhle dva příklady jsou pouze kapka v moři obrovského kolosu toho, co My jako národ dokážeme, ale je zde něco, o čem chci dnes psát a myslím si, že je to skutečně věc, která je pro nás signifikantní a poměrně si ji hýčkáme. Lidové vypravěčství.           ...

Ne Země, ale želva

Obrázek
Zdravím, již tradičně se ozývám po dlouhé době, ale vůbec jsem nezahálel. Psal jsem a psal, ale mnohé věci se sem nehodili atd. Proto teď přináším článek o jednom z nejzajímavějších fantasy světů vůbec - Úžasné zeměploše. A to není zdaleka konec. V rámci toho a příštího měsíce toho bude mnohem více. Zatím přeji příjemné a ničím nerušené čtení.   Ne Země, ale Želva Letos je to deset let od chvíle, co zemřela na následky Alzheimerovy choroba významná osobnost britské literární scény – Terry Pratchett. Ironický vtipálek, který si nebral servítky ani k sobě (to ostatně dokazuje i jeho slavný komentář, který pronesl, když převzal Řád britského impéria za službu literatuře: „Mám podezření, že 'službu literatuře' prokážu, když se zdržím dalších pokusů nějakou napsat.“) stvořil jeden z nejpozoruhodnějších a nejznámějších fantasy světů v celém vesmíru. Úžasnou Zeměplochu. K dnešnímu dni má tato série 41 dílů. Z toho je jich mnoho protkáno satirou na lidskou společnost, a dokonce z...

Klára Strnadelová

     Sedím na své kancelářské židli, sleduji šero, které teď večer jasně obklopuje krajinu. A u toho přemýšlím. Pro mě existují dva žánry. Sci-fi a příběhy o životě. A i přes to, že jsem si sci-fi zamiloval stále ve mně zůstává kus toho realistického hocha, který sem tam něco ze života nebo o životě někoho jiného napíše. Je to zajímavé dělení mých knížních preferencí, ale je zcela pravdivé. A nyní jsem stvořil krátkou povídku o životě jedné ženy, které se v životě poměrně dařilo, ale i tak se našlo něco, co ji velmi mrzelo a chybělo. Nyní si říkám, jak jsem vůbec mohl takový příběh napsat. Alespoň jedna věc je jistá a to ta, že to nebylo nejhorší, protože jsem se za tuto povídku umístil na třetím místě v literarní soutěži a to mi nedává pocit pýchy či nadřazenosti. Naopak mi to dodává motivaci pokračovat, protože to ocenění znamená, že se to někomu líbilo a ten pocit mi za ty hodiny práce a následného čtení opravdu stojí.   Klára Strnadelová    ...