Psací všehochuť od Januláka

     Sedím na své kancelářské židli, sleduji šero, které teď večer jasně obklopuje krajinu. A u toho přemýšlím. Pro mě existují dva žánry. Sci-fi a příběhy o životě. A i přes to, že jsem si sci-fi zamiloval stále ve mně zůstává kus toho realistického hocha, který sem tam něco ze života nebo o životě někoho jiného napíše. Je to zajímavé dělení mých knížních preferencí, ale je zcela pravdivé. A nyní jsem stvořil krátkou povídku o životě jedné ženy, které se v životě poměrně dařilo, ale i tak se našlo něco, co ji velmi mrzelo a chybělo. Nyní si říkám, jak jsem vůbec mohl takový příběh napsat. Alespoň jedna věc je jistá a to ta, že to nebylo nejhorší, protože jsem se za tuto povídku umístil na třetím místě v literarní soutěži a to mi nedává pocit pýchy či nadřazenosti. Naopak mi to dodává motivaci pokračovat, protože to ocenění znamená, že se to někomu líbilo a ten pocit mi za ty hodiny práce a následného čtení opravdu stojí.   Klára Strnadelová    ...

     Zdravím, je tomu opět nějaká ta doba, co jsem zde nic nezveřejnil a po dlouhém přemýšlení jsem došel k pozoruhodnému závěru a to takovému, že je to naprosto v pořádku, vždyť přece, kdybych měl každou chvíli striktně něco zveřejňovat mohla by kvalita klesnout. A nejde o kvantitu, ale o kvalitu!      Posledním větším projektem byl Zahrádkář, ten již došel ke konci a i když jsem jednoho za tu dobu napsal, neprošel, zatím, mým redigováním.      To naštěstí neznamená, že je všem dnům konec. Připravuji pro Vás zcela novou tvorbu. Bude se jednat o sérii několika povídek, některé budou delší jiné zase kratší (Jelikož jich mnoho není napsáno, nedokážu říct.:), ale myšlenka tam je.). Bude se jednat o žánr sci-fi a to je asi prozatím vše. Tímhle jsem namlsal i sám sebe.      Dále plánuji sem tam sdílet kratičké, vtipné momentky ze života, o které si myslím, že je dobrý nápad se s nimi podělit.      A jak by řekla moje ...

     Zdravím, tak je konec! Je přesněji konec úžasných, nezapomenutelných a teplých prázdnin, ale zároveň je zde poslední příspěvek o zahrádkáři. Nejde už ani o povídku, ale o popis, který bůhví, proč, jsem napsal jako samostatnou část.      Série o zahrádkářovi patří k mým prvním a hlavně oblíbeným povídkám. Což už jsem ostatně několikrát řekl, takže jsem velice rád, že můžou být součástí tohoto blogu. A my se uvidíme zase u nějaké jiné tvorby. Jak zahrádkář vypadá?      Náš zahrádkář nosí hnědé rozcuchané vlasy a na jeho čele se rýsují tři velké protáhlé čáry. Pak každý pozná, jak je naštvaný. Má i rozcuchané obočí, pod kterým se ale skrývají modré zářivé oči. Pod nimi trčí velký pihatý nos. Nad jeho popraskanou pusou se skrývá neučesaný hnědý knír. Zahrádkářův krk je středně velký, takže může přijímat hodně potravy. Dlouhé ruce napomáhají efektivnímu plevelení. Ramena jsou zakrytá bílým zapoceným tričkem. Na něm se smějí modré montérky s...

     Zdravím, když jsem před přibližně měsícem (v půlce prázdnin) plánoval zveřejňovat tuto sérii, vůbec mě nenapadlo, že to tak rychle uteče. A ono se to přece jen vyplnilo. Dnes máme 30. 8. Prázdniny jsou u konce. Bohužel. A tím i končí tato sérii. Tedy skoro. Zítra nás čeká ještě popis zahrádkáře, ale to už je opravdu malý dodatek.      Říká se: nikdy neříkej nikdy. Takže je dost možné, že ještě někdy nějaký výjde, ale pro tentokrát je to vše a vy si užíjte poslední povídku.      Hezký zbytek prázdnin. :) Zahrádkář s rozumem v koncích      Zahrádkář po neúspěchu ve skleníku i na poli se rozhodl, že si alespoň pořídí kompostér. Na stránkách města psali: „Rozdáváme kompostéry zdarma, stačí vyplnit formulář.“ Vytiskl si lejstro pro jistotu několikrát. Jak se ukázalo, bylo to jen dobře. Začal vyplňovat prázdné kolonky. Po několika omylech a sprostých slovech to dokázal, odeslal na radnici a čekal na dopis s odpovědí. ...