Psací všehochuť od Januláka

 Zdravím, je klišé říct, že měsíc s měsícem se opět sešel od poslední povídky, ale je tomu tak. Je však velmi uspokojivé vidět, že mé příspěvky mají nějaký počet zhlédnutí, který se zvyšuje. Je to skutečně pomalý proces, ale člověk je rád za vše. První tři příčky ve zhlédnutí si drží Klára Strnadelová, Ne Země, ale želva a Hotýlek u železnice. Ani jeden z těchto příspěvků nepřesáhl hranici sta zhlédnutí, ale vezmu-li si, že si to přečetlo osmdesát lidí, zahřeje to u srdíčka, protože je to stejné, jako by mě poslouchal pokaždé celý ročník na škole.      Většinou nepíšu předmluvu k povídkám, protože je to zbytečné. Mnohem více se mi líbí forma citátů, které používám na začátku. Některé znám předem a příhodně se mi k tématu povídky hodí. Nebo si je vyhledávám podle potřeby. Občas jen chci vypadat chytře. :)      Tato povídka má bohužel jeden velký problém. Jedná se o nedostatečné rozvinutí hlavní zápletky. Je to způsobené tím, že tuto povídku jsem napsal ...

Píšťala vs. mikrofon, aneb Krysař klasika vs. moderna Slavná novela Krysař, která poprvé vyšla před sto deseti lety, je i přes měnící se módu stále aktuální.             To si nejspíš řekli i tvůrci inscenace divadla Petra Bezruče v Ostravě.             Pro většinu lidi Krysař znamená pouze další dílo, o kterém se někdy učili na střední škole, a možná si ho dokážou i spojit s autorem – Viktorem Dykem. V okamžiku, kdy vstoupíte do divadelního sálu, se váš názor na toto dílo jednou pro vždy změní.             Sál svým uspořádáním připomíná nóbl módní přehlídku. Uprostřed se totiž nachází dlouhá platforma s prohlubní ve tvaru elipsy. Kolem dokola jsou sedadla pro diváky. V místě původního jeviště, které je v pozadí, a většinu hry je mimo dění, leží poházeno několik pytlů s polštáři a dalšími rekvizitami. Kousek od nic...

Městečko Bradbury Jaro se konečně po zdlouhavé době ukázalo. To znamenalo mnoho krásných vůní z rozkvetlých stromů a zpívající ptáčky, kteří hráli své symfonie uhoněným a upracovaným včelám. Veverka pobíhala sem a tam a nevěděla, co dříve. Ani Magda netušila, jak si počít. Spokojeně si hověla ve svém křesle a četla si Marťanskou kroniku . Chtěla si číst jen půlhodiny, jenže dnes se udělalo tak krásně. Před ní se skvěl krásně kvetoucí hloh a ona z něj byla naprosto unešená. Teploměr ukazoval devatenáct stupňů celsia a slunce ji hřálo do tváře. Měla v plánu přečíst alespoň ještě jednu povídku, a to i za daň alergických reakcí na pyl. Byla sice půlka dubna, ale stromy se doslova obsypaly květy, které ve větších poryvech větru létaly pryč. Na chvíli přestala číst, protože se opět musela pokochat zahradou. Pár metrů od ní jezdila nezvučná robotická sekačka po rovnoběžkách z jednoho konce na druhý. Dál. V oblasti, kde měla Magda ovocné stromy, stál na štaf...