Klára Strnadelová
Sedím na své kancelářské židli, sleduji šero, které teď večer jasně obklopuje krajinu. A u toho přemýšlím. Pro mě existují dva žánry. Sci-fi a příběhy o životě. A i přes to, že jsem si sci-fi zamiloval stále ve mně zůstává kus toho realistického hocha, který sem tam něco ze života nebo o životě někoho jiného napíše. Je to zajímavé dělení mých knížních preferencí, ale je zcela pravdivé. A nyní jsem stvořil krátkou povídku o životě jedné ženy, které se v životě poměrně dařilo, ale i tak se našlo něco, co ji velmi mrzelo a chybělo. Nyní si říkám, jak jsem vůbec mohl takový příběh napsat. Alespoň jedna věc je jistá a to ta, že to nebylo nejhorší, protože jsem se za tuto povídku umístil na třetím místě v literarní soutěži a to mi nedává pocit pýchy či nadřazenosti. Naopak mi to dodává motivaci pokračovat, protože to ocenění znamená, že se to někomu líbilo a ten pocit mi za ty hodiny práce a následného čtení opravdu stojí. Klára Strnadelová ...