Sychravý den na Ukrajině

     Zdravím, po velmi dlouhé době se vracím zpět s povídkou, která nese poselství války. Válka na Ukrajině a samotný útok Ruska je pro mnohé nepředstavitelný. Jak tohle může prostě někdo udělat? Na to se zřejmě ptá hodně lidí. Takže doufejme, že to brzo skončí. A tímhle bych chtěl ukázat na hrůzu, kterou Rusko vytvořilo.

Sychravý den na Ukrajině

     „Začalo to vojenským cvičením… Až za mnoho dní a měsíců jsme si uvědomili, že se nacházíme v největším konfliktu 21. století. Zanedlouho odbijí hodiny rok od začátku války. Dnes ze mě zbyl pouze sedmdesátiletý děda bez vnoučat. Před dvěma měsíci zasáhla jejich dům ve večerních hodinách, když zrovna odpočívali velká raketa. Všichni zemřeli má dcera její manžel a dvě krásné děti. Rodiče by neměli pohřbívat své děti. „Postarší muž seděl ve sklepě panelového domu společně s reportérem. Jakmile děda dokončil poslední větu, rozbrečel se velmi nahlas.

Celá místnost působí dost smutně a stísněně. Když vstoupíte do tohoto prostoru, nejprve spatříte postel v rohu. Uprostřed se nachází na špinavém, ale huňatém koberci malý stolek. V dalším rohu se válí různé plechovky, ale není jich tam mnoho. A na protilehlé straně od postele stojí na jakési krabici tlustá televize. Jedna jediná místnost. Prakticky zde není místo na jakékoliv umytí. Na vše padal v tmavém oblaku prach. Bez známky světla.

            Po chvíli hrozného… Ne, to není to správné slovo. Po chvíli nesnesitelného naříkání vrásčitého dědy se reportér a kameraman vydali skrz schodiště ven, kde na něj počkali. Kameraman si během té doby dopřál jednu cigaretu. Ten za nimi do deseti minut přišel. Na sobě měl velmi špinavé a otrhané oblečení. Prostě montérky a flanelovou mikinu. Do ticha řekl stařec. „Narodil jsem se v Petrohradě. Celý život i po přestěhování sem, jsem žil v myšlence, že jsem Rus, ale teď se cítím být Ukrajincem. Tím jsem si jist!“

            Když se všichni začali upřeně a smutně dívat na tu scenérii, udělalo se jim do breku. Všude se povalovali různé odpadky, a dokonce i sem tam nějaká mrtvola, kterou nikdo nestihl odvést. Auta byla na silnici převrácená, ožehnutá ohněm. Domy zely prázdnotou a cítily se osamocené. To je to výstižné slovo. Prázdnota. Dnešní počasí se ukázalo studené a nejspíše i začne brzo pršet. Nechutně se zarývalo do morku kostí. Totální apokalypsa. Vymlácená okna. Rozbořený beton. A hlavně definitivní zničení přírody. Někde jste místy i zahlédly měsíční krajinu. Jak tohle může někdo udělat? A jaké mu to dává oprávnění? Ne, oni nás přece přišli zachránit.