Psací všehochuť od Januláka

Ahoj, ahoj. Další příspěvek je na stole, kdybychom nežili v době internetu. Dnes takový básnička o přírodě, které bychom si měli velice vážit. Protože ji potřebujeme.  Šeřík Šeřík v zahradě rostl spokojeně a nerušeně byl tam jako v peřině a když teprve vykvete… Barvy vždy on hýřil. s člověkem se smířil Má lidi rád, i přes tu bolest, kterou mu způsobujeme. Ví, že ho máme rádi, a je mu jasné, že jsme hodní, ale občas si jeho květy vezmeme a jeho to prostě bolí. Ale odpustí nám, protože je chytrý. A taky ví, že vykvete znovu, kvůli čemu ho všichni budou obdivovat.

     Ahoj, ahoj. Dnes tady pro Vás mám pokračování básničky. Tu jsem napsal sice už někdy na jaře, ale to vůbec nevadí. Právě naopak, si zaslouží zveřejnění.  Den u rybníčka Sedím si u rybníčku a odpočívám vidím plavat kachničku spokojeně samozřejmě Nic mě neruší Sleduji, jak se dělají vlnky na vodě malinkaté hodně Dělá je ta kachna Žába sedí na leknínu a něco vykvákne na druhou, co sedí hned vedle „O čem asi snívají?“ říkám si Teplo se mě hezky dotýká po ničem se mi nestýská tady je mi dobře nikdo mi to tu neodepře Hele, ke kachně připlul kačer Začnou plout v kruhu přichází večer ale jim to nevadí Po chvíli zastaví kachna si omyje hlavu Pak spolu odplouvají

  Nedělní básnička pro radost 1.     Občas se stanou smutné věci. Ať už ve světě a nebo přímo u nás doma. V takových okamžicích jsme velmi smutní. A jaký je na to lék? Čas. To je nejlepší lékař. Ale i tak se pokusím i já trošku tyto blbé momenty zpříjemnit. A udělám to básničkou.  Ospalost Ráno, když se probudím Vše rázem odezní. Sny zmizí v dáli, Jako kapka v moři.   Veškeré nápady odejdou, A už nepřijdou. Ani se na mě neotočí. Ani ten nejlepší sen ze snů.

     Zdravím, po dlouhé době, dnes tady mám velmi speciální příspěvek. Jedná se o proslov, který jsem sám říkal do našeho školního rozhlasu. Tento rok jsem totiž ukončil základní vzdělání. A napsal jsem tento proslov. Který vše zrekapituluje a ukončí.      Snad se bude líbit.  Od prvního stupně jsme se hlavně těšili na poslední den školy. Venku se to již jen horkem hemžilo a my čekali na chvíli, kdy dostaneme vysvědčení. Nikoho ani nenapadlo, že někdy něco takového taky budeme dělat, deváťáci a jejich proslov do rozhlasu. Toto sousloví v nás může evokovat nudu. Vlastně nikoho nezajímal a dělalo to již tak dlouhou chvíli ještě delší. Uteklo to až moc rychle. A i fakt, že někteří jsou teprve v polovině vzdělávání, z toho i přes to dělá smutnou věc. Občas bychom se chtěli vrátit zpět. Do těch dnů, kdy jsme poprvé stáli před školou a poslouchali další proslovy a pak slavnostně prošli poprvé dveřmi dovnitř. Takovéto okamžiky se stanou jen j...

 Zdravím, opět taková básnička o životě.  Kaplička   Stojí kaplička na vršku, brával jsem tam dceru Aničku. Vždy jsme si tam sedli a já pohádku vyprávěl.   „Kdysi, když zde stálo království, plné zločinu a lstí. Žila zde princezna. Každý pramínek vlasu měla zlatý.   Zamilovala se do žoldnéře. Ten do válek se pořád hnal. A princezně zbyl jen žal. Ještě dítě na krku měla.   Tatínek chorý byl. Království pak krále pozbyl. O všechny se staral. Je však čas, aby ho někdo vystřídal.   Manžel princezny se nevracel a království upadalo. Brzy na něj ani pes nezavrčel. Štěstí tomu ale dalo.   Žoldnéř se konečně vrátil, do království zapomenutého. Pak se oba objali a království k životu přivedli. A to byla moje milá Aničko, ta pohádka o lásce, kde vše dobře dopadlo.“ Čekejte, ono se to vyplatí.

Zdravím, tímto příspěvkem bych Vás chtěl zavést do jarního a později i letního stavu. Tady ty dvě krátké básničky taktéž vzdávají hold sadařům, kteří to nedávno neměli vůbec lehké s nočními mrazy, které ČR zachvátily.  Meruňkový sad   Sad meruněk na vršku je, ale stejně na tom nesejde. Květy mrazem spálené jsou, takže k ničemu nebudou.   Nic nepřežilo. Přec by trochu tepla postačilo. Ale mráz bohužel zrána je, takže nic nedozraje. Višňový sad Znám spoustu sadů, ale všechny mají jednu vadu. Jsou osamělé a omšelé   Vše na mě působí depresivně, ale i vlivně. Rád do jednoho chodím, vše kvete a já to jako první vidím.   V tom sadu, poblíž jednoho hradu, rozjímá má mysl a hledám smysl.   Ještě jsem ho nenašel, ale už jsem blízko, abych k němu konečně došel. Jako pár k sobě.

     Zdravím, uběhla dlouhá doba, co jsem nic nepřidal. Ale občas je potřeba si na chvíli dát pauzu a zamyslet se sám nad sebou. To je totiž velmi důležité, ale hodně lidí to zanedbává. O víkendu tedy odpočívejte a vyhýbejte se práci. Obzvláště teď na jaře a vlastně i v létě. Zpříjemněte si tedy tento čas kratinkou básničkou.  Pampeliška Rosou osetá pampeliška v trávě, poklidně si odpočívá „O čem asi snívá?“ Přemýšlím, ale vlastně nevím.   Žlutě se vždy dívá na svět, spokojeně a pomalu si roste a když vykvete, to je celá louka sluncem posetá.   Dokud ji nikdo neutrhne, pak pomalu umírá ve váze. Pokaždé se smála ona na nás, a když je v moři vody, chechtáme se my.    

       Zdravím, po velmi dlouhé době se vracím zpět s povídkou, která nese poselství války. Válka na Ukrajině a samotný útok Ruska je pro mnohé nepředstavitelný. Jak tohle může prostě někdo udělat? Na to se zřejmě ptá hodně lidí. Takže doufejme, že to brzo skončí. A tímhle bych chtěl ukázat na hrůzu, kterou Rusko vytvořilo. Sychravý den na Ukrajině       „Začalo to vojenským cvičením… Až za mnoho dní a měsíců jsme si uvědomili, že se nacházíme v největším konfliktu 21. století. Zanedlouho odbijí hodiny rok od začátku války. Dnes ze mě zbyl pouze sedmdesátiletý děda bez vnoučat. Před dvěma měsíci zasáhla jejich dům ve večerních hodinách, když zrovna odpočívali velká raketa. Všichni zemřeli má dcera její manžel a dvě krásné děti. Rodiče by neměli pohřbívat své děti. „Postarší muž seděl ve sklepě panelového domu společně s reportérem. Jakmile děda dokončil poslední větu, rozbrečel se velmi nahlas. Celá místnost působí dost smutně a stísněně. Kdy...