Literát

 

 Atwoodová - Příběh služebnice, Čapek - R.U.R., Shusterman - Smrtka, Collinsonová - Hunger Games,...

Opatrně jsem otevřel dveře a vešel do malé místnosti, která kdysi byla kotelnou. V dnešní době je to můj domov. Mám tady vše, co potřebuji. Omnia mea mecum porto. Svého kocoura Silvera. Postel. Vařič. Knihovnu a to nejdůležitější. Zdroj tepla. Kotel.

Nejsem zastánce komplikovaných povídek, které pochopíte až na konci. Takové psal Bradbury. Proto to řeknu na rovinu. Hned teď. Je konec!

Před několika lety nastala globální apokalypsa a i když nikdo neví, co se přesně stalo, venku je zima a já se musím ukrývat tady.

Není to taková tragédie, jak by to popsal Cormac McCarthy ve své Cestě, ale je to složitější než kdysi. To musím uznat. Občas máte omrzliny, které pekelně bolí. Nebo začne rychle klesat teplota a já musím okamžitě dovnitř. Taky je dost nepříjemné, když jíte jídlo a už přemýšlíte, kde přijdete k dalšímu.

Je přece jen zajímavé, že jsem přežil zrovna já - profesor latiny a historie.

Historia magistra vitae!

V den, kdy se to stalo, jsem jel odpoledne z práce. Má žena byla v zahraničí na pracovní cestě a děti ve škole - znovu jsem je neviděl. Vše se událo strašně rychle. Záblesk. Sešlápnutí brzdy. Ochlazení. Nebudu vás zatěžovat detaily toho dne, protože na něj nerad vzpomínám, ale upřímně si to ani už nepamatuji.

Jediné, co je jisté, je že se neustále ochlazuje a bude, až jednou nebudu moct jít ven a vezmu si život. Nejspíše oběšením, ale možná vymyslím i něco jiného. Lepšího.

Do té doby mi zbývá jen víra.

Dum spero, spiro.

In nomine Patris, et Filii, et Spiritus Sancti. Amen.