Zdravím, po dlouhé době, dnes tady mám velmi speciální příspěvek. Jedná se o proslov, který jsem sám říkal do našeho školního rozhlasu. Tento rok jsem totiž ukončil základní vzdělání. A napsal jsem tento proslov. Který vše zrekapituluje a ukončí. Snad se bude líbit. Od prvního stupně jsme se hlavně těšili na poslední den školy. Venku se to již jen horkem hemžilo a my čekali na chvíli, kdy dostaneme vysvědčení. Nikoho ani nenapadlo, že někdy něco takového taky budeme dělat, deváťáci a jejich proslov do rozhlasu. Toto sousloví v nás může evokovat nudu. Vlastně nikoho nezajímal a dělalo to již tak dlouhou chvíli ještě delší. Uteklo to až moc rychle. A i fakt, že někteří jsou teprve v polovině vzdělávání, z toho i přes to dělá smutnou věc. Občas bychom se chtěli vrátit zpět. Do těch dnů, kdy jsme poprvé stáli před školou a poslouchali další proslovy a pak slavnostně prošli poprvé dveřmi dovnitř. Takovéto okamžiky se stanou jen j...
Jsem teď na nové škole (teda od 4. září), ale musím se dost učit, takže mi přijde pět pracovních dnů neskutečně dlouhých a dva víkendové neskutečně krátké. Nechť je důkazem tento týden. Ale co je nejhorší: rána. To vstávání je hrozné a nenávidím ho. Hezky se prospat o víkendu je k nezaplacení. Proto je tomu potřeba věnovat básničku. Ráno Ráno je vše pomalejší Den se stejně jako já probouzí. I jako medvěd ze spánku Jsem překvapen První sluneční paprsky Se ke mně drásají Snaží se sem dostat Za jakoukoliv cenu Oči se mi poté pomalu otevřou Sen náhle zmizí v minulosti Jako kouř nad střechou Spánku však bylo dosti.
Posledních osm dní prázdnin je před námi. Neskutečně to ubýhá. Všichni ještě chtějí stihnout to, co doposud nestihli. Je opravdu neskutečné, že to zase končí, ale série o zahrádkářovi naštěstí ještě nekončí. Čeká nás ještě jedna povídka a bonusový popis, takže je stále, na co se těšit. Doufám, že si užijete i dnešní povídku, která je opět kratší, ale to je na tom možná to hezké. Zahrádkář to ještě nevzdal Po několika neúspěších to zahrádkář nevzdal. Vyšel z domu, nadechl se čerstvého ranního vzduchu a zašel do kůlny. V dřevěné kůlně byly velké dveře a malé okno. Zapnul světlo. Po stranách visely motyky, rýč, malé motyčky, na zemi se válely pytle substrátu atd. Přišel ke stolu, kde měl odložený kufřík s nářadím. Fouknul a rozvířil se prach. V tom mu něco proběhlo pod nohama, podíval se kolem sebe a uviděl malou myš, ale nebyla jedna, bylo jich víc....
Ale nene.
OdpovědětVymazat