Šťastný zahrádkář, povídka 1
PŘEDMLUVA
Zdravím, před Vámi se nyní nacházází první povídka ze série Zahrádkář. Nemůžu s jistotou říct, kolik dílů nakonec vydám, protože jsem se nedávno rozhodl, že napíšu další, takže pokračování stále přibývají. Tento první příběh jsem napsal pár let zpátky. Asi dva nebo tři roky. Je ale těžké říct, kdy přesně, protože jsem to tehdy nijak nezapisoval. Jedná se taktéž o moji prvotinu. Povídky o zahrádkářovi jsou jedny z mých prvním příběhů, které jsem psal ještě dokonce na psacím stroji.
Doufám tedy, že se Vám budou tyto příběhy líbit, protože k nim mám velkou vazbu.
Jaro začalo a zahrádkář se rozhodl vytáhnout nohy z domu.
Jakmile došel na zahrádku, uviděl svůj malý skleník, vešel do něj. Bylo tam hodně prachu i špína se nezapomněla ukázat. Na poličkách čekaly nevyužité květináče s již mrtvými květinami uvnitř. Nakonec se předvedl i plevel.
Pomalu, ale jistě vyplevelil prostor, vysypal z květináčů starý vyschlý substrát, vyhodil otrhané sáčky na semínka, v kterých už stejn0ě nic nebylo. Na poličkách do truhlíků rozesadil ředkvičky, mátu a bazalku. V knize Spokojený zahrádkář aneb 1000 užitečných rad se dozvěděl, že salát má sázet osm centimetrů od sebe a zalévat jej každý den (po zasazení i dvakrát denně). Tak je mrskl přes většinu skleníku a na zbytek zasadil kedlubny. Asi o týden později se vrátil z dovolené a jeho modré oči spatřily, že jeho ředkvičky jsou pryč, malé lístečky byly fuč a jediné, co se dalo z té podívané zhlédnout, byl stonek posledního salátu, který taky brzo skončí. Rozhodl se tedy, že si přečte pasáž ze Spokojeného zahrádkáře aneb 1000 rad, kapitolu Škůdci. Zjistil, že na nezvané hosty platí granule proti mravencům, slimákům a myším.
Ve skleníku ještě nějaké granule zbyly. Sice měly na dně nádobky díky vlhkosti plíseň, ale to nevadí. Celý záhon ve skleníku posypal jedem na nepřátele. Druhý den šel okouknout situaci. Bylo tam toho méně než první den, i malé lístečky salátu nebyly k nalezení. „ Je zapotřebí jednat!“ zvolal. Napadlo jej, že by mohl trochu skleník vytopit. Spoléhal se na to, že rostliny nápor vody přežijí. Tak vložil do skleníku hadici s měděným koncem, otočil kohoutkem a voda se začala valit a stříkat sem a tam. Za pět minut jí tam bylo dost, takže okamžitě otočil kohoutkem zase zpět.
Za hodinu a půl se vrátil s údivem v obličeji, viděl, jak škůdci přišli i přes povodeň na hostinu. Doslova to vypadalo, že je to na druhou stranu přilákalo. Nejhorší na tom bylo, že granule se rozmočily a odplavaly, ale víc už jich neměl. A že by se mu kvůli tomu chtělo do obchodu, to rozhodně ne.
V knize psali, že ověřenou, a hlavně dobrou metodou je si pořídit krtka. Ten se těmito škůdci živí. Přišlo mu to divné, ale knize věří, tak to udělal.
Po třech dnech bestie zmizely. Pod vousy si zamumlal: „To nemůže být pravda.“ Následující den byl záhon samý krtinec.
V knize dále stálo, že má na několik dní skleník zavřít. Prý ho to teplo zabije. Po týdnu jej otevřel a takový smrad snad nikdy necítil, mrtvolu krtka už tam rozežírali drobní žížaláci. Nejen krtek skonal, ale i kytky byly kaput.
Sebral tu blbou knihu a hodil ji dovnitř. Ale světlo, které prošlo přes sklo, zapálilo knihu, zdechlinu a uschlé rostlinky. Skla se teplem roztahovala a praskala. Hasiči co nejrychleji přijeli a požár uhasili. Náš zahrádkář si sednul na zem a sledoval hašení svého skleníku.
Komentáře
Okomentovat