Zahrádkář s rozumem v koncích, povídka 5

    Zdravím, když jsem před přibližně měsícem (v půlce prázdnin) plánoval zveřejňovat tuto sérii, vůbec mě nenapadlo, že to tak rychle uteče. A ono se to přece jen vyplnilo. Dnes máme 30. 8. Prázdniny jsou u konce. Bohužel. A tím i končí tato sérii. Tedy skoro. Zítra nás čeká ještě popis zahrádkáře, ale to už je opravdu malý dodatek.

    Říká se: nikdy neříkej nikdy. Takže je dost možné, že ještě někdy nějaký výjde, ale pro tentokrát je to vše a vy si užíjte poslední povídku.

    Hezký zbytek prázdnin. :)

Zahrádkář s rozumem v koncích

    Zahrádkář po neúspěchu ve skleníku i na poli se rozhodl, že si alespoň pořídí kompostér. Na stránkách města psali: „Rozdáváme kompostéry zdarma, stačí vyplnit formulář.“ Vytiskl si lejstro pro jistotu několikrát. Jak se ukázalo, bylo to jen dobře. Začal vyplňovat prázdné kolonky. Po několika omylech a sprostých slovech to dokázal, odeslal na radnici a čekal na dopis s odpovědí.

    Za tři dny přišlo psaní.

    Vážený pane,

    Váš kompostér si vyzvedněte na radnici dne 12. 7. ...

    Zbytek byl nepodstatný.

    Zahrádkář si pro kompostér dojel, naložil jej a vydal se domů. Říkal si, kam ho umístí. Poskládá ho tady u zdi, vedle stodoly.

    Začal podle návodu. Spojil dvě stěny, potom přidal třetí a nakonec čtvrtou. Všechno propojil takovými tyčemi, co patří do dírek na kraji. V návodu psali, že poklop má dvě časti, které se propojí. Nemohl najít tyčku spojující vrch. Zavolal na radnici, kde mu řekli, že v té krabici by vše, co mělo být, ale asi se omylem stalo, že tam není. Ať se pro ni zastaví. Jakmile přišel domů, dokončil kompostér. Dlouhé krabice hodil na hromadu dřeva, která je určená na podpal ohně. Při hodu krabice si všiml dlouhé zelené tyčky. Zakřičel: „No to snad ne, to je ta tyčka! Kdybych to věděl, nemusel jsem se piplat s náhradní tyčkou!“ Ještě dole na jedné stěně od kompostéru byla malá dvířka, odtamtud se vybírá hlína.

    Házel tam trávu, slámu, zrna kávy, čaj, plesnivé plody, no všechno ze zahrádky a z domácnosti.

    Jednou šel kolem s malou motyčkou. Rezavou, držadlo bylo nahnilé. Zamumlal: „Dyť je to dřevo.“ A hodil to tam i s rezavou hlavní.

    V noci krásně usnul, protože ten den hrozně pršelo.

    Kompostér zůstal otevřený, aby se vyvětral. Zahrádkář jej umístil přímo pod vývod okapu. Ten ale nevedl až na zem.

    Voda začala téct do kompostéru takovou rychlostí, až začala vytékat rohy kompostéru a dnem.

    Ráno přišel k promočenému, na půl naplněnému kompostéru. Uvnitř to bylo jako po tornádu. Hodně hmoty vyteklo z nádoby ven. No a takhle to bylo po celý rok, protože se mu jej nechtělo přesouvat.

    Nastal čas vybírání kompostu. Začal otevírat dvířka, ale nešlo to, lomcoval s nimi, co se dalo. Ta bestie ne a ne pustit.

    Při bližším ohlédnutí si všiml, že vidí asi jenom polovinu dvířek. Když celý rok pršelo do kompostéru, zem se promočila a kompostér se trochu propadl do země. Náš zahradník nadával, co se dalo. Za chvíli popadl rýč, zaryl do země, zatáhl, ztrouchnivělé dřevo se zlomilo, rýč se rozlomil na dvě části. Nadával ještě víc, ale nepropadal panice. Dřepl si na zem a začal odhazovat bahnitou hlínu rukama. Za dvacet minut se mu podařilo otevřít vrátka a na jeho už tak zašpiněné ruce bahnem se vyvalila ještě větší špína, skládající se z bahna, zbytku plesnivých plodin i staré rezavé motyky. Dokonce začalo pršet, takže náš zahrádkář zmokl.

    Rychle šel domů, ale ruce si neoklepal, takže když ho spatřila manželka, vykopla ho z domu. Opřel se o kompostér se špinavýma rukama a nohama i celým mokrým tělem. Povzdechl si a sklonil hlavu.