Těžký život zahrádkáře, povídka 2

    Zdravím, týden uběhl jako voda a já tady mám pro Vás novou povídku o zahrádkářovi. Dlouho jsem přemýšlel, o čem budu dnes v tomto krátkém úvodu psát. A nakonec jsem se rozhodl, že zde lehce vysvětlím, proč došlo k napsání pokračování.

    Mám velké štěstí, že naše zahrada disponuje zahrádkou, kde se toho hodně stane. Je to přirozená inspirace. Když jsem začínal psát, bylo mi do hlavy vtloukáváno, že bych měl psát o něčem, co jsem zažil (paradoxně dnes píšu většinou sci-fi příběhy), ale tehdy jsem tomu věřil a řídil se tohoto hesla. Proto jsem napsal zahrádkáře. Byl jsem na zahrádce často a proto jsem mohl psát velice autentické příběhy (i tak je zahrádkář smyšlený), ale mohl jsem dost dobře vystihnout postup pro zasazení a opečovávání rostlin. A jelikož neubývalo inspirace, rozhodl jsem se, že budu ve psaní zahrádkáře pokračovat.

Těžký život zahrádkáře

    Po předchozím neúspěchu se zahrádkář rozhodl, že znovu půjde na zahrádku. Hned vedle skleníku. Kamarádi mu poradili, ať využije rady na internetové stránce jménem Ruce v hlíně. Napadlo ho, že může vysadit česnek. „To nemůže být tak složité,” pomyslel si. Na stránce Ruce v hlíně psali, že se česnek sadí pár centimetrů od sebe, ale to hlavní, plochou částí dolů. Vyhradil si tak místo. Celkem velké.

    Pak chtěl zasadit brambory. Na tom nemůže snad nic pokazit. Udělal prostor a zahrabával do země jednu brambůrku za druhou. Pomalu, ale zato pečlivě. Jeho špinavé prsty a ruce toho jsou důkazem.

    Dokončil sadbu. Pak si vzpomněl, že by nebylo ke škodě zajít do zahradnictví něco nakoupit. Zjistil, že nové nářadí se hodí taky. Jeho staré kousky již byly zrezlé.

    Přijel svým autem do zahradnictví. Jejich mottem bylo „Jsme klíč ke štěstí na vaší zahrádce“.

    Výběr opravdu rozmanitý, ale to, co hledal, byla lopatka a především rýč. A ani ne za pět minut našel v rohu speciální nástavce na motyky. Hned naproti pokladen. Tak je rychle čapnul. Odstoupil pár kroků, poté se v mžiku zjevil u platební brány. Za přepážkou stála na první pohled pohledná žena. Její oči zářily modře. Krásné, ani ne velké, ale nebyly malé. Vlasy vlály světle hnědou barvou. Rty se usmívaly. Částku uhradil a odešel zpět na zahrádku.

    Cestou domů se zastavil u jednoho krámku. V něm koupil semínka slunečnic a pažitky. Ty dvě chtěl mít co nejdříve z krku. Rychle je vysel podél plotu, trochu je pokropil vodou. Podle internetové stránky Ruce v hlíně by to mělo jít vše podle plánu.

    Vybavil si, že mu tatínek kdysi říkal: „Někdy není ke škodě obehnat plot břečťanem, synku.“ Nápad to až tak špatný nebyl. Jenom ho zrealizovat. Opět zamířil do zahradnictví. Dostavil se tam autem, nabral několik kusů a odjel.

    Doma je vybalil ze starých navlhlých novin. Vzal svůj nový rýč a zastrčil sazenice do hlíny u plotu. Takhle to provedl kolem celé zahrádky.



    Uběhly tři týdny (autorova poznámka: došlo ke změně doby, kdy zahrádkář nebyl na zahrádce. Původně to byly čtyři měsíce a to bylo hodně, takže došlo ke zkrácení) a náš zahrádkář po dlouhé době vešel do zahrádky. Okamžitě spatřil obrovskou spoušť. Kam se podíval, katastrofa. Třeba brambory nějak nevyrostly. Hned si vybavil, jak byl malý, běžel přes zahrádku a tam, kde se zelenaly natě brambor, uviděl takové kopečky. Česnek byl taky na padrť. Pak se na internetu dočetl, že česnek musí být před výsadbou namořen. A měl by se sadit už na podzim. Jeden vytrhl ze země. Plíseň a další choroby si užívaly. Břečťanu se dařilo. Ale místo plazení se po plotu se táhl po zemi.

    Je nutné to rychle spravit. Možnost podívat se na internetovou stránku Ruce v hlíně je vždycky.